Co zde najdete

Vyhledávání


Naše anketa

Jaký režim klíčování používáte?
Počet hlasů: 74

DX Code of Conduct


Vibroplex



Begali

Kategorie: Výuka, O Morse

Klíčujeme jambicky

Když někdo 30 let "fackuje" svou jednopákovou pastičku ze strany na stranu a vyhovuje mu to, ať to dělá dál. Pokud tohle zvládnete rychlostí 30 WPM (150 zn./min.) po dobu jedné hodiny, klidně si dál nechejte své "jednopádlo" a jambické záležitosti přenechejte básníkům.

Kdo však začíná, nemá dnes opravdu žádný důvod učit se na nejjednodušším klíči s jednopákovou pastičkou - většina pastiček na trhu je ve dvoupákovém provedení a jsou určené pro jambické klíčování a i ten nejlevnější klíč zvládne tento způsob klíčování ve všech variantách.

O jambickém squeezovém klíčování, klíčích a pastičkách pro tento typ klíčování v naší literatuře nevyšlo do roku 1990 prakticky nic. Výjimkou jsou články OK1DWW1) (dnes OK1RQ) [2] a [6]. I tyto prameny však obsahují některé nesprávné informace - např. směšuje squeeze a jambické klíčování (squeeze nemusí být jambické – např. ultimatic, avšak jambické zpravidla bývá squeeze2).

Zatímco pro výuku či trénink příjmu byla vyvinuta celá řada metod, pro výuku a trénink vysílání nic podobného neexistuje. Základní informace najdete zde. Vysílání na ručním klíči je sice probíráno v mnoha armádních příručkách, podobně existují např. manuály pro vysílání na mechanickém poloautomatickém klíči (nejlepší vydala US Navy). O pokusech metodicky sjednotit vysílání na elektronickém klíči vím jen z doslechu, výuka jambického klíčování je však polem neoraným, pravděpodobně jedinou použitelnou publikací je knížka Chucka Adamse, K7QO "Using an Iambic Paddle" [8]. Překlad tohoto díla by tedy jistě nebyl od věci.

Nikde jsem však nenašel jasně řečený důvod, proč klíčovat jambicky a co je na tom tak dobrého. Takže vězte - je to zcela jiný typ pohybu, který je ve srovnání s kývavým pohybem ze strany na stranu (příp. s plácáním do hmatníku ze strany na stranu) mnohem pohodlnější, protože ruka je zcela na stole a opírá se o něj i zápěstí s hranou dlaně a vysíláme pouze prsty. Navíc velmi jednoduše, pouhým stlačováním. Není pochyb o tom, že tímto způsobem by šlo vysílat i na jednoduchý klíč s jednopákovou pastičkou (záměrně nepoužívám označení "klasicky"), ale většinou to "ve víru vášně" dopadne tak, že vysíláme s rukou nad stolem s opřeným loktem a pohyb vychází v lepším případě ze zápěstí, někdo vysílá celým předloktím. K tomu nás vyprovokuje občasná nutnost rychlých, téměř hektických pohybů, např. při vysílání písmene C. Je to také namáhavé a únavné. Neberme v úvahu fakt, že i tak vysílají mnozí rychlotelegrafisté - rekordmani. Oni to své několikaminutové představení zvládnou, nikdo po nich nechce, aby vysílali třeba půl hodiny. Nám nejde o rekordy, ale o pohodlí, o minimální dřinu a maximální přesnost a tu půlhodinku prostě potřebujeme zvládnout. Proto je dobré volit způsob vysílání (hraní, dávání, jak chcete), který nás přímo povede k tomu, abychom používali pouze prsty. A to je jambické squeeze klíčování.

Cukhebl

Konstrukce některých pastiček přímo vybízí
ke kývavému pohybu ze strany na stranu, vycházejícímu ze zápěstí.

Trocha historie

Myšlenka klíče, vysílajícího prostřídané tečky a čárky pomocí dvou pák sice pochází už z 20. let minulého století, avšak uspokojivě fungující a spolehlivý mechanický klíč tohoto typu se nepodařilo zkonstruovat a tehdejší elektronika neumožňovala čistě obvodové řešení. První prakticky použitelné jambické klíče se tedy objevily až s příchodem TTL logiky.

K zavedení dvoupákové pastičky zprvu vedly konstrukční důvody. Je totiž mnohem snazší zkonstruovat dva spínací kontakty, než jeden kontakt přepínací, který musí mít přesně definovanou střední polohu. Argument o větší konstrukční náročnosti dvoupákové pastičky, uvedený ve [4] je tedy zjevně nepravdivý. Na trhu je mnohem větší výběr dvoupákových pastiček, jednopákové jsou spíš výjimkou a jejich konstrukce zpravidla neumožňuje komfort, obvyklý u dvoupákových pastiček. Tehdy ovšem bylo jambických pastiček málo a byly ve stádiu vývoje - U.S. Patent 3,757,045 Williama F. Browna "Twin lever Radio-Telegraph Key Unit" je datován 4. září 1973.

Ve snaze ušetřit počet pohybů, nutných k vyslání určitého znaku byl vyvinut systém, ve kterém se používá dvoupáková pastička. Místo jedné páky, která se pohybuje v horizontální rovině a překlápí se z jedné strany na druhou jsou tedy použity dvě páky, které se stlačují směrem k sobě. Je-li klíč v jambickém režimu (tj. Curtis A nebo B), jsou při stlačení jedné páky vysílány pouze tečky, stlačením druhé páky jsou vysílány pouze čárky. Při stlačení obou pák současně klíč vysílá prostřídané tečky a čárky, sekvence začíná tím elementem (tečkou nebo čárkou), jehož páka byla stlačena dřív.

Pohyb pák, které stlačujeme pouze k sobě (k pomyslnému středu mezi pákami), je důvodem, proč je používání dvoupákové pastičky nazýváno jako squeeze klíčování (squeeze keying). Bohužel je toto označení používáno nesprávně, neboť se automaticky předpokládá použití klíče v jambickém režimu. To však nemusí být pravda, dvoupáková pastička se používá rovněž v tzv. módu ultimatic (ultimatic mode), což je ve skutečnosti nejstarší způsob používání dvoupákové pastičky, který vznikl již v roce 1953 [3]. Mód ultimatic sice využívá dvoupákovou pastičku, ale není jambický. V případě stlačení obou pák je vysílána řada elementů (teček nebo čárek), odpovídající naposled stlačené páce. Ke střídání elementů tedy nedochází. Výhodou tohoto režimu je snížení počtu pohybů při vysílání některých znaků (např. X), ale operátor, zvyklý na jambické klíčování si na režim Ultimatic pravděpodobně nikdy nezvykne.

Proč se jim říká jambické? Označení jamb pochází z řečtiny. Jde o dvoudobý verš, metrickou stopu s jednou slabikou krátkou a jednou dlouhou, příp. s jednou slabikou nepřízvučnou a jednou přízvučnou. Tím je vlastně řečeno, jak se klíč chová při stisknutí obou pák současně.

 

Jak je to s úsporou počtu pohybů?

I když byla úspora pohybů (tj. snížení jejich počtu) primárním důvodem vývoje jambického klíčování, přišlo se později na to, že největším přínosem je změna charakteru pohybu při vysílání, který je ve srovnání s kývavým pohybem ze strany na stranu (příp. s plácáním do hmatníku ze strany na stranu) mnohem pohodlnější, protože ruka je zcela na stole a opírá se o něj i zápěstí s hranou dlaně a vysíláme pouze prsty. S úsporou počtu pohybů to vypadá takto:

Klíč Počet pohybů
ruční 132
bug 87
ne-jambický 73
jambický 65
ultimatic 64
úspora
ruční -> bug ....................... 34,1%
bug -> ne-jambický ............. 16,1%
ne-jambický -> jambický ..... 10,9%
celkem
ruční -> jambický ............... 61,1%

Údaje o počtu pohybů v tabulce platí v případě, že bychom odvysílali všechny alfanumerické znaky za sebou. Pro jednotlivá písmena bude srovnání počtu pohybů vypadat takto:

Počet pohybů

 Při úvahách o smyslu jambického klíčování je také třeba vzít v úvahu jazyk. Srovnání je patrné z následující tabulky:

Srovnání jazyků

Je zřejmé, že čeština je v tomto směru jazykem velmi vhodným k zavedení jambického klíčování, nejhůř je na tom němčina. V každém případě však podíl jambických znaků nedosahuje ani 1/5, což často slouží jako argument těm, kteří jambické klíčování nemají rádi.

 

Dva módy jambického klíčování

Rozdíl mezi módem A a B spočívá v tom, co klíč dělá při uvolnění obou pák. Pro osvěžení různých typů squeezového klíčování si připomeňme knihu [2], kde je vše vysvětleno. Podstatný rozdíl ve squeezovém klíčování je, že při módu A (reálném klíčování) se požadavek na tečku/čárku snímá až v místě nového výskytu, v módu B (doplňkovém klíčování) okamžitě, tj. pokud během čárky stisknete tečku a opět pustíte, po odeznění čárky je odvysílána tečka.

V jambickém módu B je po uvolnění pák pastičky navíc doplněn obrácený element, tj. uvolníme-li páky v okamžiku, když je vysílána čárka, je doplněna tečka a obráceně. Mód B je tedy někdy nazýván jako doplňkové klíčování. V jambickém módu A k doplňování nedochází, proto bývá občas označován jako reálné klíčování.

Písmeno C v jambických módech A a B

Obrázek znázorňuje časování pohybu pák při vysílání písmene C v jambických módech Curtis A (reálné klíčování). a Curtis B (doplňkové klíčování). Zásadním rozdílem mezi módy A a B je, že v módu A stlačíme k sobě obě páky, čárkovou páku jako první (tj. dřív narazí na kontakt) a pustíme je po začátku druhé tečky (tedy v tomto příkladu posledního elementu). Na uvolnění pák tedy máme čas v trvání jedné tečky plus jedné mezery, fakticky tedy po dobu trvání dvou teček. V módu B začínáme úplně stejně, tj. stlačíme k sobě obě páky, čárkovou páku jako první, ale pustíme je po začátku druhé čárky. V tmto módu tedy máme k dispozici k uvolnění pák dobu trvání jedné čárky (= 3 teček) plus jedné mezery, tedy fakticky dobu čtyř teček, oproti módu A tedy dvojnásobnou dobu. Mód B je tedy méně kritický na časování, což bylo mj. důvodem jeho vzniku.

I když oba módy vypadají velmi podobně, jsou v praxi neslučitelné do té míry, že operátor, zvyklý např. na mód B má vážné problémy, pokud musí vysílat s klíčem, pracujícím v módu A. Platí to samozřejmě i opačně. Přeškolení z jednoho módu na druhý bývá velmi nepříjemné, avšak dnes všechny moderní klíče zvládají oba módy a lze mezi nimi přepínat. Používání jednoho z módů je čistě věcí osobních preferencí a většinou je dáno typem klíče, na který se operátor naučil vysílat. Neplatí, že např. zkušenější telegrafisté dávají přednost jednomu z módů apod.

Jaký mód klíčování je vám vlastní zjistíte snadno - pokud máte problémy s vysíláním znaků K, R, F či L a máte tendenci na klíč "hrát jako na jednopádlo", zkuste přepnout mód. Zmizí-li problémy, trefili jste ten pravý.
 

Výuka

Jak již bylo mnohokrát uvedeno, je celé vysílání vlastně o pocitech. Je to jiný druh činnosti, než příjem. I když používáte elektronický klíč, vznikají značky, které vysíláte, fakticky v mozku. Výsledek pak bude závislý na tom, jak se vaše prsty dokážou synchronizovat s mozkem. Představa, že klíč dělá všechno sám a vy ho jen řídíte, je špatná. Vysílání není počítačová hra a není to o tom, že třeba sedíte v jakémsi vozidle a úspěch je dán tím, jak jste se ho naučili ovládat. Nic neovládáte. Ruka je propojená s mozkem, ve kterém vše vzniká. Pastička je prodloužením vaší ruky a elektronický klíč je nástrojem, kterým vytváříte značky, které vznikly ve vašem mozku. To není o úspěchu, to je rutina.

Nastavte na klíči libovolnou rychlost v rozsahu 10 - 16 WPM (tj. 50 - 80 zn./min.) a stiskněte čárkovou páku (většinou na straně ukazováku). Klíč vytváří řadu po sobě jdoucích čárek. Zkuste vyslat jednu, dvě, tři a čtyři čárky (T, M, O a CH - to však nebudete pravděpodobně nikdy potřebovat). Pak zkuste během vysílání čárek ťuknout palcem do tečkové páky. Klíč vloží mezi čárky tečku. Podle toho, kdy na tečkovou páku ťuknete, vznikne A, N nebo R, pak K nebo P atd. Zkuste to obráceně a do řady teček vkládejte čárky, čímž vzniknou další písmena. Jde o to zvyknout si na vkládání. To je totiž základní princip jambického dávání. Ruka je přitom na stole - nejen celé předloktí, ale i hrana zápěstí. Pohybují se pouze prsty, pohyb dlaně je minimální nebo vůbec žádný. To je skutečným důvodem, proč vysílat jambicky, jedině tak je zaručena minimální námaha a prakticky vyloučena únava.

Při seznamování se s jambickým klíčováním nám může být užitečná pomůcka, kterou propaguje např. Chuck Adams, K7QO [8]. Zkusme např. písmeno A. To se skládá z kombinace jedné tečky a jedné čárky. Pokud bychom se pokusili nějak graficky znázornit pohyby při vysílání písmene A, můžeme to udělat např. tak, že zapíšeme "lp", kde "l" znamená krátké stisknutí levé páky, které smí trvat pouze po dobu trvání jednoho elementu. Kdybychom chtěli znázornit delší stisknutí levé páky, zapíšeme "L". Toto stisknutí bude trvat déle, než trvá jeden element i s následující mezerou (prakticky bude trvat dva elementy či déle). Podobně budeme označovat stisknutí pravé páky jako "p" resp. "P".

Standardní konfigurace jambické pastičky pro praváka předpokládá, že levou páku obsluhuje palec a slouží k vysílání teček, zatímco pravá páka je obsluhována ukazovákem a její pomocí vysíláme čárky. Pro jambicky režim samozřejmě platí, že při současném stlačení obou pák jsou vysílány prostřídané elementy, sekvence pak začíná elementem, jehož příslušná páka byla stisknuta dříve. Pohyby při klíčování v módu B budou tedy vypadat takto:

Znázornění pohybů při jambickém klíčování dle K7QO

Pro mód A by tabulka byla velmi podobná, lišily by se jen poznámky o časování. Tabulky pro leváky by samozřejmě měly zaměněné páky "P" a "L". Velmi důležité je, abychom při vysílání číslic a znaků H, I a J nikdy nepočítali tečky a čárky!

Pokud vám něco připadá nepohodlné, je něco špatně. Problémem většinou bývá výška hmatníků nad stolem. Je tedy vhodné používat hmatníky takového tvaru, u kterého není výška místa dotyku vašich prstů nijak kritická. Více o tom najdete zde.

 

Odkazy:

[1] Chuck Olson, WB9KZY, Jackson Harbor Press: What’s all this iambic keyer mode A and B stuff, anyhow?, http://wb9kzy.com

[2] Boris Kačírek, OK1DWW, Od historie k současnosti telegrafního provozu, Amatérská radiotechnika a elektronika - 2. díl (str. 390-408), Josef Daneš a kolektiv. Naše vojsko 1986 [viz zde]

[3] John Kaye, W6SRY, "Ultimatic" - The Key With a Memory, QST (ARRL) Feb 1953, p. 11 [viz zde]

[4] Marshall G. Emm, N1FN, Iambic Keying - Debunking the Myth [viz zde]

[5] Garrett, James M., WB4VVF, The WB4VVF Accu-Keyer, QST Aug 1973 (str. 19) [viz zde]

[6] Boris Kačírek, OK1DWW, Klíč IMK 0, AR 2/78 (řada A)

[7] Milan Stejskal, OK1IF: Jak je to s dvoupádlovými pastičkami?

[8] Chuck Adams, K7QO: Using an Iambic Paddle [viz zde]


 Poznámky:

  1. Nesporným přínosem je základní informace o klíčování pomocí dvoupákové pastičky, o tom, že existují dva rozdílné způsoby a snaha o zavedení výstižného názvosloví - označení reálné a doplňkové klíčování je přesné a jen škoda, že se neujalo v širší míře (posuzovat, co se ujalo a co ne není s ohledem na minimum publikovaných informací možné).
    Výklad je však podán z pohledu sálového telegrafisty, avšak přínos jambického klíčování se plně projeví při velmi dlouhých, povídavých spojeních při rychlostech 26 WPM (130 zn./min.) a vyšších, tedy při provozu na pásmech.
    Autor viditelně preferuje mód Curtis A, i když tento mód poskytuje na časové ose ve většině případů méně prostoru ke stlačení či uvolnění páky, synchronizace pohybu prstů tedy musí být přesnější.
    Čtenář musí rovněž tolerovat příšernou češtinu, zavádějící pojmy jako např. "skvízové" klíčování.

  2. Později se objevil i způsob jambického klíčování, který není squeeze. Používá se přitom zcela odlišná pastička, vzhledem i funkcí připomínající piánovou klávesnici se dvěma klávesami. Při stlačení obou kláves dochází k vysílání prostřídaných teček a čárek, sekvence samozřejmě začíná tím, kterou klávesu stlačíme dřív. Tento systém se neujal, i když je patentovaný - Christopher W. Raymond Twin lever key with horizontal finger pads for code transmission - U.S. Patent 5,773,769 - 30 června 1998.

print Formát pro tisk